Říjen 2008

Usmálo se na mě štěstí..

30. října 2008 v 20:31 | Nikitka |  -Blog-
..a stala jsem se vítězkou Béčkové soutěže .

Děkuji papillon-bowi , jelikož právě ona mě zvolila.

Aktualizace 1.11.- a samozřejmě také děkuji blog.cz za pěknou cenu:)


"Bez blogu bych bláznila!" :)

Nějaká ta příroda

29. října 2008 v 15:46 | Nikitka |  (c)foto
Nic moc, ale aspoň něco. A aspoň to něco lepší než to nic:)

Elektrici

25. října 2008 v 12:31 | Nikitka |  About my life
Psáno v 1 hodinu ráno:
Právě jsem se vrátila z Mikulčické akce. Jsem plná dojmů. :) Předem upozorňuji, že jsem nepožila žádný alkoholický, či jiný nelegální zdroj energie. :)



























Beb blogu bych bláznila

24. října 2008 v 13:04 | Nikitka |  -Blog-
..aneb trochu jsem potrápila hlavinku béčkovými slovy:)

Byl báječný březen. Brouzdám blogem. BUCH! Blouzním? Bdím? Bože, blog bouchnul! Budím babičku Blaženu, bratra Bruna, bratrance Bedřicha. Bezmocně bědujeme.

Být bez blogu bylo by bolestné. Bůhvíkde bych bezprizorně bloumala-brala bych bundu, bezmyšlenkovitě brázdila bosá Brnem. Bědovala bych, brblaba … byla bych blázen. Brečela bych, bobtnala, bezohledně bouchala, budila babičku brebentěním. Budoucnost by byla blbá.

Beznadějně bulím. Bedřich blije. Blonďatá bohdana, bratrova borka(bohatá barmanka), baví Bruna. Bedřichova bokovka Barbora (brýlatá bruneta, budoucí bioložka) bloudí bytem. Beru bonga, berimbau-bouchám, brnkám.


Bože, burácí bouřka.. BLESK! BLOG BLIKÁ! Báječné! Bohudík. Blažena, Bruno, Bedřich, Bohdana, Barbora blaženě blekotají.

Bujně básním:Bez blogu bych bláznila…

A nezapomeňte: Všechno co je od B je dobré! (pozn.: písnička začíná od 4.minuty)

Nikčoo, stávkuje ti blog!

24. října 2008 v 12:50 | Nikitka |  About my life
..mi včera Nikča řekla. Nejprve jsem se zděsila. Ale pak jsem pochopila, že měla na mysli to mé zanedbávání blogu:)

Připadá mi, že den má stále méně hodin a mých aktivit jakoby přibývalo. Už ani nevím, kdy jsem si naposledy mohla říct:Já se nudím. Dny mi tedy bez nějakých prostojů docela letí..

Mezery

17. října 2008 v 16:46 | Nikitka |  -Blog-
Nevím, proč mám mezi těmi fotkami a vůbec celým textem, když něco píšu, takové mezery.. V náhledu na stránce po přihlášení to vypadá normálně, ale na blogu se to zase roztáhne.

Takže jenom pro informaci-nedělám to záměrně:)

Polykáš pravidelně pilulky, Pavlínko?

17. října 2008 v 16:33 | Nikitka |  (c)foto
Nemůžu za to-je to první věc, která mě napadne při pohledu na tyhle fotky. I když to s druhem Pavlínčiných pilulek nemá nic společeného:) Jestliže nevíte, o čem mluvím, poslechněte si Péčkovou básničku.

Podzim

16. října 2008 v 20:49 | Nikitka |  (c)foto
..aneb má kaštanová úchylka se opět projevila:)
Pár experimentů. Potom jsem z toho udělala výzdobu do třídy a kaštany nosila navlečené na krku, dokud se neroztrhla šňůrka:)

Čas nečas

14. října 2008 v 18:57 | Nikitka |  About my life
Znáte ten pocit, když ráno otevřete okno a vidíte..vlastně nevidíte téměř nic, jelikož na vše okolo dopadla mlha..Hustá, bílá a neprůsvitná, těžká, děsně tíživá.. Jakoby se drala přímo k vám, dál a dál, pokoušela, kam až může, hledala hranice..Chtěla projít skrze otevřené okno do vyhřátého, útulného pokoje a pokrýt svým tělem i všechno jemu náležící.



Takhle nějak to cítím každé ráno, když kontroluju, jak je venku, a zvažuju, co si obléct.. V tomto případě mě napadá jediný přívlastek

VLEZLÁ..

Docela dlouho jsem se neozvala. Bude to asi tím, že jsem si vzala k srdci Nikčinu poslední radu . Možná buďte i rádi, že jsem vás ušetřila zbytečných výlevů za každou cenu:)

Uši X květinky

5. října 2008 v 11:05 | Nikitka |  About my life
Stejně tak, jak jsou moje staré boty věčným důvodem ke sporům s mamkou, tak můj zelený chcípáček na okně příčinou podobného dohadování:)
Např. článek TU :)
A teď došla mamka s tím, že bych si to měla přesadit, protože se zvětšuje. Já, odpůrce kvítek v domě, jsem jí na to řekla, že to kvítko raděj vyhodím, koupím si nějaké malé a budu ho opatrovat zas do té doby, než trochu vyroste.. Pohlédla jsem na rostlinku a trochu se mi jí zželelo. Navrhla jsem tedy, že jeden pahýl ustřihnu a ten druhý, jelikož už bude sám v květináči, nebude potřebovat přesadit.
Mamka reagovala zase skvělým přirovnáním, nejspíš ji tahle květinka inspiruje a podporuje její fantazii. Podívala se na mě, v jejích očích se zrcadlila trocha zděšení a mírně ironicky pronesla:
"Zkus si ustřihnout jedno ucho, až ti bude malá čepica.."
=D Opět jsem se pobavila=D

Čistka

4. října 2008 v 19:58 | Nikitka |  About my life
Nevím, co mě to popadlo, a proč mě to popadlo, každopádně bych za to byla vděčná častěj. Moje lenost jakoby ustoupila někam do pozadí všeho a mě popadla nevysvětlitelná aktivita.

Držme smutek

2. října 2008 v 19:35 | Nikitka |  Co na srdci, to na blogu...
Umřel varhaník z Pink Floyd!

Didge marod

2. října 2008 v 7:06 | Nikitka |  Didgeridoo
Takhle brzo jsem článek ještě nepsala..Ale před hodinou mě probudil Bobek, protože jak blbý neustále okusuje všechno plastové v kleci, kam se zubama dostane. A jelikož jsem musela asi pětkrát vylézt z postele a potom už nemohla usnout, začala jsem se chystat do školy o něco dříve..

Každopádně vám musím sdělit, co je nového. Konkrétně co je nového s mým pruhovaným hádkem. Předevčírem jsem si tak seděla na posteli a "hrála", když vtom jsem zpozorovala menší prasklinku v horní části. Pohlédla jsem znovu a uviděla jich více. No zděsila jsem se. Na druhou stranu přišlo uklidnění-za takové to škrčení, jako když se ladí rádio, které vycházá z roury, nemůžu já, nýbrž ty dírky. Nafotila jsem to a dala odkaz na diskuzi doufaje, že mi někdo řekne, o co se jedná. Nejlépe: To nic není, neboj.. Odpověď typu: Když se objeví prasklinky, znamená to třeba taky to, že se nátroj blíží ke konci.. se mi moc nelíbila:) Nakonec se to však všechno vyřešilo, mé obavy, že by mi výrobce odmítl didge zpravit, se nenaplnily, a tak hádek poputuje poštou až do Chomutova na celkovou úpravu(rozřezat, impregnovat, znovu slepit a znovu namalovat) .


















Včera mi donesl Zdeňa jeden bambus, že ať si to zkusím i na tohle. Je to divné, zvuk je takový zastřený, takový nečistý..a hlavně mi připadá, že potřebuju více dechu na menší čas. To bude asi proto, že je rovné..měla bych ho sebou vzít na tu akci Padajícího listí, kam máme v neděli jet(již jsem se zmiňovala), aby si to mohly i děti zkusit. Jenže jsem teď trochu na pochybách, mám-li tam s pruhovaným hadem jet s divným škrčivým zvukem, nebo ho dnes zabalit a poslat na opravu..=/ Je to opravdu zákon schvalnosti. Bylo by to ode mně blbé, páč už jsem přislíbila účast, ale za jakou cenu, že:) Odnesly by to posluchači:) Uvidím, ještě o tom popřemýšlím..













































Včera jsem byla v capoiře. Celý ten nápad vznikl tak spontánně a úplnou náhodou jsem narazila na kluka, který to tam trénuje. Je to fajn, baví mě to. Tenhle tanec/sport? má prostě svou duši. :) Jsem ale docela ztuhlá z karate. Tam jsem cvičila precizní techniky, ruce co nejvíc u těla-tahle sportovní minulost na mě jde poznat:) Neustále mám tendence cvičit tak, jak v karate. Ale věřím, že to pude:)

Hola hola, škola volá. Užijte si dnešní den!