Leden 2009

Yes, sir..

22. ledna 2009 v 19:34 | Nikitka |  About my life
Zdravím,

tak česká pošta se vyjádřila.

Jak se dalo čekat, mé žádosti o výplatu náhrady nevyhověli. Se slovy, že za příčinu protlačeniny a škrábance může pan Šeda, který prý hudební nástroj špatně zabalil. Tak mi řekněte, k čemu to pojištění na posílané předměty je? Didgeridoo bylo zabalené dobře-bublinková folie, balící papír, folie. Kdyby s tím zacházeli slušně, nehoda by se nestala. Možná by stačilo, kdyby nám na poště dovolili didge označit "křehkým", ale to je prý nemožné vzhledem k nepravidelnému tvaru. Jenže jak byste takové pokroucené didgeridoo zabalili do krabice? Ještě se můžu odvolat a s jejich rozhodnutím nesouhlasit, ale myslím, že to nemá cenu..

Zkrátka: Rozhodně NEDOPORUČUJI Českou poštu jako bezpečný způsob přepravy vašich balíků a jiných zásilek. Možná dosud žijete v mylné představě, že když je ČP tolik rozšírená, musí být i dobrá. A kdyby náhodou něco, tak mi vyplatí náhradu. Houby!

A co jinak?


Lisabonská smlouva

19. ledna 2009 v 14:55 | Nikitka |  Top topic
Přišlo mi na mail se slovy: To budeš koukat!


Jak jsem dopatlala banány

16. ledna 2009 v 23:08 | Nikitka |  Výtvory
Nejedná se o nejnovější zážitek, ale náhodou jsem našla fotky a vzpomněla si na to, takže se opět podělím :)

Začalo to celkem normálně. Dostala jsem chuť na banány v čokoládě. Znáte to - piškot+bánán+piškot->zalét v horké čokoládě :) No mňamka, slintám u monitoru jen co to popisuji. Nakrájela jsem si banány vzorově na kolečka, nalámala čokoládu a dala rozvařit. Nachystala páratka a piškoty. Nadchla mě vidina krásných kousků, a tak jsem nachystala foťák, že posléze vyfotím, co jsem připravila s Vámi se podělím alespoň o nápad v případě, že jste o takovém způsobu zahánění mlsné nic neslyšeli. :) JENŽE..

Mé druhé já

15. ledna 2009 v 21:18 | Nikitka |  About my life
..si někde fotí hadry značky Loap.


Aplaus, prosím..

14. ledna 2009 v 16:13 | Nikitka |  Stars-nezařazeno
..přichází Manu Chao.

"Referát" do hudebky mě inspiroval k tomu, abych nějaké to informační minimum zveřejnila i zde. Divoké rytmy tohoto nadaného a sympatického umělce mi zní z repráků téměř denně, a tak by bylo nefér se nepodělit. Jak říká naše profesorka hudební výchovy: " Jakto, že nikdo nemá referát? Vy jste ale lakomí. Doma si posloucháte kvalitní hudbu s ostatnímu se nechcete podělit!"



U chacharu na kurzu

11. ledna 2009 v 15:21 | Nikitka |  Didgeridoo
(Ad titulek: Ostravaci, ja to nemyslim zle :) )


Je pět hodin ráno a mně dobře známou a nesnášenou melodií budí mobil. Chvíli se ještě protahuju a pak vylezu. Nedělá mi to tolik problémů jako když vstávám ráno na brigádu, protože dnes k tomu mám jiné a mnohem zajímavější důvody. Mamka je protivná a se vším má problém. Proč jsem si nekoupila něco k jídlu a k pití, proč ten loupáček mažu tak dlouho..ale mně dnes nemá šanci nic zkazit náladu..

Za hodinku vycházím z domu směr vlakové nádraží. Taky stará známá cesta, jenže dnes pro změnu nebudu stát u stroje a kamarádit se s letáky či časopisy. U okýnka při koupi lístku zjišťuji, že spoj tam, kam mám namířeno, neexistuje, takže pojedu alespoň nejdál, kam jen to jde. Vlezu tedy do vlaku směr Břeclav a volám Bohdě. "Ty jedeš vlakem? Ale já měla na mysli autobus!" No trochu jsme se nepohodly. A tak následující hodinu čekám na nádraží, hypnotizuju očima hlavní vchod a doufám, že uvidím přijíždět auto a přicházet Bohďu. V budově se shromažďuje skupina asi dvaceti mužů oblečených do legračních kombinéz a "chráničů" všude kolem. V ruce helma, za pasem pendrek. Když trochu zaostřím, přijdu i na nápis na zadním plastovém krunýři. Železniční policie. Pánové tam postávají stejně dlouhou dobu jako já, pijí kafíčko z automatu a baví se. Po hodině přichází Bohďa. Popadáme roury a sedáme do auta. Ostrava již čeká.

"Hele a jaký to má vlastně dělat zvuk?" táže se kamarádka. Ano, pomalu a jistě se blížíme, a tak by bylo na místě, aby si alespoň zkusila zaprdět do rida. A tak fouká, frká a zkouší, co to jde. :) Jakmile začnou z nástroje vycházet první zvuky a Bohďa ví, v čem tkví hra, balíme nástroje a sustředíme se na propletené a nám neznámé ulice Ostravy. Na místo činu dorážíme asi s pětiminutovým spožděním. Před prostory Alty ještě brnknu mamce, že jsme dorazily v pořádku, a jdeme na to. Vcházíme do místnosti, kde nás vítá sympatický Pavel. Jedná se o podkrovní útulný byt, skoro jako ten náš. Na madračkách sedí v kruhu asi deset lidí, před sebou svá didge. Místnost provoní čajík z lotosových kořenů. Po vyřízení a zaplacení zasedáme mezi ostatní.

Už od počátku vím, že tohoto didgeridoo worshopu nebudu litovat. :)


Home, sweet home

9. ledna 2009 v 17:12 | Nikitka |  Didgeridoo
Když jsem šla ve středu domů ze školy, nedočkavě jsem ještě před vstupem do vchodu nahlédala do schránky. S úsměvem na rtech jsem ji posléze odemykala a s ještě větším šlapala na poštu. Když paní prostrkovala balík poněkud nepravidelných rozměrů okýnkem, bylo to komické. Kdybych dělala na poště, asi bych byla strašně zvědavá, co se skrývá v tom kterém balíku. Ale nejspíš by mě to za pár dní přešlo :)



Tak tak všelijak

3. ledna 2009 v 23:32 | Nikitka |  About my life
Tak jak se daří návštěvníkům mého blogu?

Jednou jsem už tento "novoroční" článek psala, ale byl tak negativně laděný a protivný, že jsem ho smazala a věnovala se jiným věcem, dokud jsem to ze sebe nedostala. Řeknu vám, že upřímnost je opravdu nejlepší lék. Jakmile mám v sobě něco, co mě trápí a zenitř rozežírá, jsem neklidná, nevrlá a smutná. Musí se to samozřejmě dostat ke správným uším. O to jsem se postarala, potom jen aby to bylo správně pochopeno a taky třeba nějaká odezva-i kdyby jen odpověď. Upřímná samozřejmě. :) (ano smajlík, toho byste se v předchozím článku nedočkali )

Jaký byl Silvestr? Poďme, chci slyšet historky ze včerajška . Moje zakončení roku 08 a přivítání 09 bylo fajn. Vyvážené. Poklidné i divoké. A hlavně s osobami, které máme rádi :) :-*
Na Nový rok..jsem se probudila, oblékal, dokulhala s bolavými prsty v mamčiných botech k babi na tradiční oběd. Potom jsem se asi válela, odpočívala, dělala nepodstatné věci, které nestojí za zveřejnění.