Říjen 2009

Englandie

31. října 2009 v 9:51 | Nikitka |  About my life
Nastal čas na to, abych se internetovému světu a známým "přes drát"(neboli těm, které znám z netu a komunikuji s nimi právě přes něj) svěřila se svými záitky z jazykového kurzu v anglickém Torquay :)

Byl konec září, začátek školního roku se akorát pořádně rozjížděl, a počasí bylo krásné. Padesát lidí z naší školy se sešlo u autobusu a čekala nás long long journey :) Nejvíce času jsme strávili samozřejmě v autobuse, a necelé dvě hodinky na trajektu, který nás převezl z francouzského přístavu na anglickou pevninu, kterou než jsme přejeli na místo určení, uběhlo dalších pět hodin. Cesta však nebyla tak šílená, jak se očekávalo. V noci jsem se uložila do uličky a bylo mi vcelku pohodlně. Když jsem se náhodou probudila a posadila, měla jsem před sebou obří prosklenou plochu-okno řidiče, a mohla se dívat na cestu, sledovat míhající se světýlka a cedule. Docela kruté bylo, když nás ve čtyři hodiny ráno vyslali na již zmiňovaný trajekt. Některým se možná zrovna podařilo poprvé usnout a už už jsme museli ven. Teplo rozhodně nebylo, zvláště u moře ne. A tak jsme se roztrousili po lodi. Většina byla na trajektu poprvé, a tak jsme prolezli každičký kout mořského plavidla, včetně nejvrchnější paluby, z které jsme sledovali vzdalující se Francii a vítali Anglii na druhé straně :)

Bez příkras a otevřeně s Xindlem X

26. října 2009 v 15:56 | Nikitka |  Stars-nezařazeno
Předpokládám, že většině čtenářů se už jen při letmém přečtení nadpisů plného "iksek" vybaví refrém nejznámější písně tohoto interpreta, o vypočítavém andělu, který nic nedává zadarmo :) Možná ji slýcháte ze svých rádií několikrát denně a máte tohoto hitu plné zuby..

A tak jsem tu já, abych vás vyvedla z omylu a nesympatií k tomuto písničkáři:)
Moje cesta ke Xindlu byla docela dlouhá. Anděla jsem slyšela poprvé z odkazu na youtube, který mi poslala kamrádka, která song náhodně našla a zaujalo ji téma. Bylo to někdy zjara, kdy tahle písnička ještě nebyla ve většině podvědomí českých posluchačů a teprve se chystala zdolat jednotlivé schůdky k vrcholům hitparád. V té době jsem jako každou zajíavou stránku či odkaz, uložila i Anděla do oblíbených s tím, že se k němu možná ještě někdy vrátím :)



Aby Skalica věděla, že existuje capoeira

19. října 2009 v 18:29 | Nikitka |  About my life
Tak přesně tohle je nejideálnější odpověď na otázku, proč že jsem jela o víkendu cvičit do slovenské Skalice capoeiru :)

Nikdo, včetně pořádatelů, nevěděl, jak to celé vlastně dopadne, jak to bude probíhat, kolik přijde lidí, co se bude dělat, jestliže nikdo nepřijde, či naopak se zájemci o brazilské umění nebudou moci kvůli obrovskému počtu vměstnat do tělocvičny :)
Řekla bych taková docela free akce s otevřeným koncem, slezina lidí v bílém s pružnými těly, kteří se rozhodli prezentovat capoeiru a vše okolo ní svému okolí.



Před polednem náš "klub" vyrazil kupředu pln očekávání a nadšení. Co se týče mně, byla to má první hromadná akce s cizími capoeiristy a roda o počtu více než pět lidí :))

Pozn.:Roda=kruh lidí, který často vídáte na obrázcích s capoeiristickou tématikou. Vně kruhu se takzvaně "hraje" -neboli "bojuje" či tančí.

První lidé se pomalu začínali scházet. Věkově různě, ovšem převažovala mládež a zvídavé děti. Na uvítanou se zapojili všichni aktivně-udělali jsme kruh, zpívali, tleskali a pár lidí uvnitř předvedlo, jak to v takové rodě vypadá. Cizí lidé, kteří nemají s capoeirou nic společného, tak mohli na vlastní kůži poznat, jaká energie v kruhu po čas hry vzniká.

Na blog přišel podzim

18. října 2009 v 10:38 | Nikitka |  -Blog-
Podzim, který mám tolik ráda, avšak ne v takové podobě, v jaké ho zažíváme teď, jelikož to už je teplotně skoro zima ! Nám tady na Moravě chybí už jen ten sníh.. :)

Takže tedy ano, pozorný čtenář si asi všimne, že rozzářená žlutá a kytičkové záhlaví se změnilo v přírodní zelenou a "plody podzimu" :) Mám ráda kaštany, spadlé listy a směsici barev, kterou je možno vidět právě v tomto období, i když někdy působí možná trochu pesimisticky a ospale.










Užívejte si tedy kaštany, jeřabiny, žaludy, ořechy, listy a houby v mém záhlaví, vytvářející název tohot blogu :) Za všechno může kaštanová slupka, která mi připomněla písmeno "C", čímž to začalo a já zkusila tvořit další písmenka. Jestli se jim to podobá či nepodobá, bohužel už nejsem schopná posoudit, bo jak jsem nad tim strávila nějakou dobu a neustále koukala, připadá mi to jako samozřejmost rozpoznat v tom písmenka :)

Have a nice time ! :)

Lolitky

6. října 2009 v 19:36 | Nikitka |  (c)foto
Vystoupala jsem takhle v Anglii na menší skalku(řekněme seskupení kamenů) a čekala, až se k nám po vodě dovalí motorový člun, který nás měl odvézt na St.Michael´s Mount .

Já s mojí spolužačkou zabalené v několika vrstvách oblečení, omotané šátkem..když vtom se kolem nás začaly prohánět dvě malé holčiny. Lolitky. Napadlo mě hned, jakmile jsem je spatřila.
Byly úžasné. Dvojčata ve sladkých šatičkách, takové malé roztomilé děvčátka, proti tomu kontrast té hrubé tvrdé skály-a ony po ní běhaly bosy sem a tam. Úžasná podívaná a fotografický objekt, jenom mít nějaký lepší stroj, abych to mohla zdokumentovat dle svých představ :)

Spokojte se tedy i s verzí by my Olympus mjúúú :)
(Byly opravdu velmi rychlé, hbité a neustále za nimi cupital nějaký klučina či starší slečna, která mi lezla do objektivu, aniž bych chtěla=/ )