Září 2010

Domov?

27. září 2010 v 22:17 | Nikitka |  (c)foto
Každý si pod pojmem domov představí něco jiného a každý se do svého jedinečného a útulního rád vrací. Tento je poněkud zvláštní.
Vždycky přitahoval mou pozornost, ale měla jsem jakýsi respekt, jelikož i přes zanedbaný zevnějšek jevil zevnitř známky života. Což mě děsilo a pomyšlení na hororovou bytost obývající tohle neobyvatelné místo nahánělo husí kůži. Tentokrát jsem však byla odvážnější.
(c) Crimson-moon.blog.cz

Jedem do Afriky, jedeme do Zimbabwe

24. září 2010 v 14:27 | Nikitka |  (c)foto
Vzala jsem jednu safari Nikču na přísně zakázané místo, které již znáte odsud .

A co z toho vzniklo? :)
(c) Crimson-moon.blog.cz

кладбище

22. září 2010 v 20:44 | Nikitka |  (c)foto
Mamka chtěla jít zapálit svíčku na hřbitov. Tak jsem šla s ní.
(c) Crimson-moon.blog.cz

Blogování je vlastně naprosto divné

22. září 2010 v 19:54 | Nikitka |  Co na srdci, to na blogu...
Asi jste si všimli, že duchaplné články, jak bývalo zvykem, se tady již moc často neobjevují. Mám nějakou tvořivou krizi. Ne, že bych neměla v hlavě blbosti, o kterých by se dalo kecat, či zážitky a myšlenkové pochody, které by se daly rozpitvat, jen prostě nevim, jestli to všechno psát chci. Teda nejspíš vím, že nechci. Zřejmě se ve mně vyvinul nějaký anonymní pud a přijde mi nepřirozené psát veřejně o svém životě. Tedy takový ten běžný průběh. Občas se vyskytne zážitek, se kterým se člověk lehko podělí, ale většinou se nám super mega akční věci nestávají každý den. Sama ráda chodím na osobní blogy typu deníček-pokud jsou trochu zajímavé a krom  zážitků obsahují i zajímavé myšlenky či dobrý humor. Což je možná trochu voyerské. Ale což. A tak pozoruju z povzdálí něčí život, aniž by pisatel či pisatelka věděli. A nejen já. A když si představím, že bych měla svůj život ukazovat jako na plakátu někomu, kdo chodí občas kolem a sleduje, co se děje, přijde mi to divné.

Vlastně si celkově připadám v komunikaci trochu seklá.
(c) Crimson-moon.blog.cz

Summer and Todd

19. září 2010 v 20:55 | Nikitka |  (c)foto
Neboli mé Jerseyské children.

I přesto, že nemám děti ráda a tihla dva mi k sdrci taktéž nepřirostli, tak asi vlastně přirostli. Protože mi někdy chybí. Takové to "Nikná" či "Bi-anká" když mě či Biancu Summer volala a její uličnický pohled, když dělala, co neměla. A taky bujné fantazie Todda posedlého cestováním do vesmíru a Star Wars. A všechny funny situace a zážitky, které s dětma prostě spontánně vznikají. :)

Jsem si však jistá, že po dalším týdnu s nimi bych byla opět svého starého názoru, že děti nesnáším, nikdy mít nechci a čerti by je měli nosit do pekla. Tak.

(c) Crimson-moon.blog.cz

Rozdováděná slečna chtějící se líbit

5. září 2010 v 21:33 | Nikitka |  (c)foto
Existuje slovo chtějící?

Zkrátka má pihovaná Luice, kterou znáte již z dřívějška. Má kamarádka stejně tak jako můj pokusný králík co se týče záměrného focení lidí. :)
(c) Crimson-moon.blog.cz
Anyway.

Padej away

4. září 2010 v 0:19 | Nikitka |  Au-pair´s diary
My life je po návratu velmi zvláštní. Nejen, že už neumím říct jednu ruskou větu, aniž bych do ní nezapletla anglické slovíčko, dokonce i čeština mi občas dělá problém. Právě jsem na svého šedého ušatého tvora(=králíka), který mi s chutí okusoval mou papírovou lampu, zakřičela se slovy "Padej away" !

(c) Crimson-moon.blog.cz
No, tak to jsou detaily. Mnohem zásadnější věci jsou záležitosti typu "škola" a celoroční řešení a stresování se nad dalšími matematickými, fyzickými a chemickými testy a prověrkami, které mi v životě stejně nebudou k ničemu. Zatímco ještě minulý týden se mé problémy omezovaly na výmýšlení zábavy pro mé anglické děti či na to, kde a kdy potkám večer všechny kamarády.