About my life

Exe baby

27. prosince 2013 v 21:17 | Nikitka
Jak jsem se měla v létě v Anglii?


Poctivě jsem vedla diary. Proud! :)




Pěkný vstup do nového roku!

Jaro nebo co?

18. března 2012 v 19:43 | Nikitka
Pěkné počasí, co? Škoda, že ležím s antibiotikama v posteli. Ale kdyby ne, tak zase nepíšu sem. Otázka je, jestli je to opravdu něco, co je pozitivní :)

Před chvílí jsem pročítala jeden blog, kde autorka povídá a fotkama dokládá svůj akční studentský život. Trochu mě mrzí, že já bych ten svůj za takový stoprocentní asi označit nemohla. Mí bohémští umělečtí spolužáci z fotky mi říkají, že jsem na svůj věk moc zodpovědná, ale co mám dělat. No co, já si to odpracuju teď během studia a pak se budu bavit. Zatímco ti, co se teď flákají a nic nedělají, budou ochuzení o pracovní zkušenosti a nebudou se ani bavit, ani pořádně pracovat. Takže si budeme kvit. To zní jako ideální plán.

Ale jinak se mám taky fajn. Každé úterý chodím do Mjuz na swing, dojděte si někdy zatančit též, stojí to za to. I když..poslední dobou je tam tolik lidí, že asi radši nechoďte :D
Nedávno jsem si docela oblíbila zapečené těstoviny s brokolicí, sýrem, slaninou a smetanou. Zkuste!
No a vymýšlím klauzuru. Někteří mí spolužáci už mají nástřel, někteří už téměř odevzdáno.
No a taky mě čekají TSP-pokus číslo dvě. No a taky ta anglina, kterou budou opravovat lidi z Cambridge, víte ne.

A stejně se nejradši díváte na obrázky, pár mám. Jako ilustraci toho, co dělám.

Tak jsem napsala trochu textu před tím, než se vzteknu s přikládáním fotek. Blogspot zatím nemám, možná je to zbytečné, když stejně nemám čas psát. A ve hře jsou taky regulérní webové stránky, tak třeba jednou :)

POZN.: Po převedení z tiffu do jpg, zmenšení pro web a následném zmenšení o 50% jsem čekala, že tady budu mít malé náhledy fotek, s čímž bych byla naprosto spokojená. Místo toho jsou tu teď rozpixelovaná monstra. Tak příště.

Pozor, hadi!






















































Hej ty tam!

15. ledna 2012 v 13:04 | Nikitka

Brno life

18. září 2011 v 10:28 | Nikitka
Nevim, jak začít, protože se toho stalo hodně moc za tu dobu, co jsem se odmlčela. Tak stručně.

Za prvé-z ostrova jsem se konečně navrátila domů. Konec byl docela zvláštní. Žádné super gradování, spíše naopak, takové jako úplné umlčení, umírání :D S mojí Francouzskou Anne jsme to sice daly nakonec zase dohromady, ale zdálo se mi, že se jí mnohem více líbí společnost německé Carolin, která měla bohaté host rodiče z domu pryč, několik koupelem, super ledničku plnou jídla, barevná světla ve čtyř koupelnách..atak. Nicméně, partyovaly jsme všechny dohromady. Také jedna z akcí, na kterou nezapomenu.(Poté, co jsem si horko-těžko na to všechno povzpomínala:D) Pamatuju si hořkou chuť stoprocentního pomerančového džusu s malinovou vodkou, JagerBombs, všechny taneční kluby ve městě, taneční hudbu, která zrovna frčí a já ji momentální poslouchám z nostalgie. Záhadného Francouze, který se najednou objevil nevím kde, trávil s náma část večera, a koupil mi sklenici vody, za čež jsem ho v ten moment milovala.
A poté přijela maďarská Anett, au-pair, která mě střídala a zůstává rok. Moc nám to spolu nešlo.

Já: Are u sure u don´t wanna go out with me tonight?
Anett: Haha..
Já: Ok..will u be all right at home all by yourself?
Anett: Haha..

Irish touch aneb report z Dublinu, day 2

9. března 2011 v 19:10 | Nikitka
Během první noci jsme byli několikrát vyrušeni příchozími spolunocležníky. Youth hostel je sice velmi levná varianta, kde strávit noc, někdy však trochu annoying, jelikož musíte sdílet pokoj s cizíma lidma. Myslím, že naše dvě spolunocležnice vymetly celý Temple bar, o kterém jsem mluvila v minulém článku, podle toho škytání a smíchu. My však spali dále a střádali energii na ráno.
Docela zajímavé bylo místo, kam se chodilo na snídani, kterou náš hostel také zajišťoval-byl to totiž church.

Irish touch aneb report z Dublinu, day 1

4. března 2011 v 17:26 | Nikitka
Je fajn mít friendy také mimo ČR. Friendy, kteří mají rádi cestování stejně jako já, jsou pro každou srandu a výlet :) A tak se stalo, že jsem v polovině února nasedla na letadlo směr Irsko, Dublin, a těšila se na setkání s au-pairs, které jsem poznala v létě na Jersey.
První zádrhel nastal již na Bratislavském letišti, z kterého jsem letěla.

Múza mne již líbá

10. ledna 2011 v 23:02 | Nikitka
A to tak intenzivně, že nestíhám. Nic. Jen fotit a občas si před spaním přečíst něco do školy. Všechno vrcholí v jeden moment, je to adrenalin jak sviňa. Jsem k-k-kinda busy, jak říká Lady Gaga, ale má to něco do sebe :)

Na blog nezapomínám, ale hold ten za mě písemky nenapíše, neodmaturuje a neodfotí :D

Mějte se krásně, skládejte básně.
Nik.
(c) Crimson-moon.blog.cz
nějaký ten autoportrét :)

Kam jste ten čas schovali? Co s ním děláte?

24. listopadu 2010 v 20:27 | Nikitka
Nepíšu, jelikož jsem busy. Ale i tak jsem stále naživu.
Vysvětlete mi, jak je možné, že už za měsíc jsou Vánoce?? A já se teprve nedávno začlenila do každoročního školního cyklu a ono už je téměř pololetí.

(c) Crimson-moon.blog.cz
Když si takhle shrnu, co všechno je tento školní rok přede mnou(a jsem si jistá, že i před mnohými z vás), naskakuje mi husí kůži a už teď vím, že nemám šanci zabodovat všude tam, kde bych ráda. Jestli je to super nová maturita a příprava na ni, knížky, které bych měla číst, abych je pak uměla odborně rozebrat před zkoušejícími, testy typu osp, tsp a další oborové kousky, talentovky..
A tak mé občasné bezstarostné vysedávání u počítačové obrazovky, brouzdání internetovýma stránkama, e-shopama, psaní filozofických článků nad jejimiž tématy se přemýšlí, když člověk opravdu nemá co dělat, je pryč.

Má první swingers

10. dubna 2010 v 17:26 | Nikitka
Přijde mi docela nefér zatajovat pár zbylým čtenářům tohoto blogu aktivitu, kterou již nějakou dobu provozuji a která mi svou volností tak nějak přirostla k srdci ...

Škoda, že nevidím vaše obličeje, protože mě vždy hrozně pobaví ty vykulené, nechápavé, zvídavé, zděšené, nevěřícné výrazy, které se lidem na tváří objeví, když se zníním o SWINGERS AKCI :)

Nastala hodina pravdy, kdy se dozvíte, že ...

tančím swing :)(c) crimson-moon.blog.cz

Škóla života

2. března 2010 v 14:07 | Nikitka
Jako středoškolačka(Zdůrazňuj to, jelikož vysokoškoláci je nemají, ovšem ti se flákají permanentně celý půl rok!) momentálně prožívám jarní prázdniny. A tak narozdíl od minulého roku, kdy jsem tento pěkný týden strávila nemocná v posteli, plně využívám možností volných dnů a brigádničím.

Práce je vážně škola života. Opět jsem velmi moudrá, jelikož jsem zažila nové situace a všimla si nových problémů.
To, že lidi ve fabrikách tohoto typu jsou nehorázně zkažení, vulgární a uječení, je asi prostě předpoklad pro to, aby nějakou takovou práci mohli vykonávat..takže samozřejmost.


Na Vánoce jsou na sebe lidé hodní a mají se rádi

24. prosince 2009 v 13:44 | Nikitka
Jde vidět, že tím se řídí i naše nejmenovaná paní sousedka, která se nechala vytočit a zřejmě v záchvatu averze napsala a vyvěsila poněkud ostré upozornění na společnou nástěnku všech nájemníků našeho bytového domu :))

Paní sousedka si zřejmě nepotrpí na kýčovité přáníčka plné naivních veršíků :)

A co vám přeje můj ušatý Bobek?

Jednoho dne mě napadlo:pověsím prádlo

18. prosince 2009 v 21:39 | Nikitka
A byla to zrovna blbá náhoda, že venku bylo -6 stupňů.

Jak okouzlující je moment překvapení

16. listopadu 2009 v 16:11 | Nikitka
Dnešní den není vůbec špatný, spíše trochu ospalý a únavný. Možná nějaké spánkové deficity z víkendu, možná neschopnost se opět a znovu přizpůsobit tvrdým podmínkám pracovního týdne. Možná nás, kteří jsme dnes museli do školy, tíží z povinné školní docházky pocit křivdy-proč ostatní studenti mohli dnes důstat doma?

I přesto všechno se to docela dalo. Jen jsem v důsledku své akutní lennosti přeložila většinou tradiční pondělní posilovnu na dobu neurčitou :)

Před chvílí jsem si uvědomila, že jsem již pěkně dlouho nezažila pocit překvapení. Takový ten opravdový, stoprocentní. Ne když se domluvíte s maminkou na Vánoce, že byste chtěli pod stromečkem najít svetr, a potom je překvapením, jaké asi bude barvy.. Mám na mysli takový, kdy netušíte absolutně nic. A to je potom radosti :) (V případě, je-li pozitivní, of course;) )




Englandie

31. října 2009 v 9:51 | Nikitka
Nastal čas na to, abych se internetovému světu a známým "přes drát"(neboli těm, které znám z netu a komunikuji s nimi právě přes něj) svěřila se svými záitky z jazykového kurzu v anglickém Torquay :)

Byl konec září, začátek školního roku se akorát pořádně rozjížděl, a počasí bylo krásné. Padesát lidí z naší školy se sešlo u autobusu a čekala nás long long journey :) Nejvíce času jsme strávili samozřejmě v autobuse, a necelé dvě hodinky na trajektu, který nás převezl z francouzského přístavu na anglickou pevninu, kterou než jsme přejeli na místo určení, uběhlo dalších pět hodin. Cesta však nebyla tak šílená, jak se očekávalo. V noci jsem se uložila do uličky a bylo mi vcelku pohodlně. Když jsem se náhodou probudila a posadila, měla jsem před sebou obří prosklenou plochu-okno řidiče, a mohla se dívat na cestu, sledovat míhající se světýlka a cedule. Docela kruté bylo, když nás ve čtyři hodiny ráno vyslali na již zmiňovaný trajekt. Některým se možná zrovna podařilo poprvé usnout a už už jsme museli ven. Teplo rozhodně nebylo, zvláště u moře ne. A tak jsme se roztrousili po lodi. Většina byla na trajektu poprvé, a tak jsme prolezli každičký kout mořského plavidla, včetně nejvrchnější paluby, z které jsme sledovali vzdalující se Francii a vítali Anglii na druhé straně :)

Aby Skalica věděla, že existuje capoeira

19. října 2009 v 18:29 | Nikitka
Tak přesně tohle je nejideálnější odpověď na otázku, proč že jsem jela o víkendu cvičit do slovenské Skalice capoeiru :)

Nikdo, včetně pořádatelů, nevěděl, jak to celé vlastně dopadne, jak to bude probíhat, kolik přijde lidí, co se bude dělat, jestliže nikdo nepřijde, či naopak se zájemci o brazilské umění nebudou moci kvůli obrovskému počtu vměstnat do tělocvičny :)
Řekla bych taková docela free akce s otevřeným koncem, slezina lidí v bílém s pružnými těly, kteří se rozhodli prezentovat capoeiru a vše okolo ní svému okolí.



Před polednem náš "klub" vyrazil kupředu pln očekávání a nadšení. Co se týče mně, byla to má první hromadná akce s cizími capoeiristy a roda o počtu více než pět lidí :))

Pozn.:Roda=kruh lidí, který často vídáte na obrázcích s capoeiristickou tématikou. Vně kruhu se takzvaně "hraje" -neboli "bojuje" či tančí.

První lidé se pomalu začínali scházet. Věkově různě, ovšem převažovala mládež a zvídavé děti. Na uvítanou se zapojili všichni aktivně-udělali jsme kruh, zpívali, tleskali a pár lidí uvnitř předvedlo, jak to v takové rodě vypadá. Cizí lidé, kteří nemají s capoeirou nic společného, tak mohli na vlastní kůži poznat, jaká energie v kruhu po čas hry vzniká.

Ice-cream, please

19. září 2009 v 23:04 | Nikitka
Většina mladých lidí v mém věku má nějakou brigádu, jelikož má vysoké nároky, požadavky a k jejich plnění potřebuje peníze. Já nejsem žádná výjimka. Je docela dobrý pocit být finančně nezávislý na rodičích :) Někdy dokonce není na výběr mezi "mít své peníze" a "být závislý", ale mezi "mít" či zkrátka "nemít"..

Když začne mladý člověk poprvé pořádně trochu pracovat, hodně se toho naučí. Mám to vypozorováno.
Když jsem loni začala jezdit za prací kousek od mého městečka na ranní směny, kde jsem byla nucena stát 8 hodin u pásu a poslouchat zvuk hučících strojů, samozřejmě mě to nebavilo. Byla to jedna z mých prvních směn, kdy jsem došla na takový zajímavý poznatek.

Ale prázdniny ještě nekončí

24. srpna 2009 v 20:09 | Nikitka
I přesto, že se vám stručně pokusím povědět, jakže jsem je strávila já.
Máme před sebou ještě týden, tak se ho račme využít místo fňukání, že to tak rychle uběhlo ! :)

O Jihočeském tripu jsem vám již povídala.

Poté následovalo očišťování města Hodonína, akce, která je prospěšná jednak tím, že stovce studentů poskytne brigádu a jednak trochu zvelebíme to naše "zelené město" . Tento rok jsem měla na vedoucího skupiny i členy štěstí, takže uklízení probíhalo maximálně v poklidu a já si nemůžu absolutně stěžovat :)

Jižňočešský trip - 2.část

21. července 2009 v 17:15 | Nikitka


Český Krumlov

Následuje cesta do Českého Krumlova. Někteří byli trochu proti, jelikož cesta daleká trochu odrazovala, ale jsem velice ráda, že jsme se nakonec rozhodli Krumlov navštívit, jelikož je to vážně fantastické město se svou atmosférou! Hned na první pohled zaujme. Každou chvíli most přes Vltavu, která protéká městem, plná vodáků a jiných nadšenců pro sjíždění. Plno lidí, turistů, krásné malé uličky, úžasné výhledy na město, zámek a různé a jiné vychytávky. Kdo již navštívil, jistě mi dá za pravdu a kdo tak ještě neučinil, tak vřele doporučuji. A těm, kteří v tomto městě bydlí, upřímě závidím :)


Jižňočešský trip - 1.část

21. července 2009 v 17:14 | Nikitka
Je pátek a hodiny ukazují něco kolem jedenácté hodiny. Já pokládám hrábě, loučím se se svými spolupracovníky a opouštím brigádu, na které po dobu dvou týdnů zvelebujeme veřejnou zeleň našeho krásného města Hodonína. Mám toho před sebou dnes ještě hodně, minimálně pěkně dlouhou cestu směr jižní Čechy. Ale i přesto, že vím, že se docela projedu a půl dne strávím za skly Junáka, našeho vlaku, se velmi těším :)

Zveme

16. června 2009 v 20:03 | Nikitka
 
 

Reklama
Reklama