Didgeridoo

Pod mostem taky dobře

7. července 2009 v 11:11 | Nikitka
Když to není alergie, která mi ucpe nos a znemožní hraní na didj, tak je to pro změnu třeba kašel, který mi zase nedovoluje dýchat normálním způsobem a tudíž ani prdět do didgerida.

Je to již dlouho dlouho, co se se mnou táhne prapodivná nemoc, která začala nevinně, a sice škrábáním v krkru. No a potom to přišlo-hnusný kašel, zéjména dráždivý, jako by vás někdo lechtal v krku a vy neustále museli kašlat..krize přišla jednu dusivou noc, kdy jsem víc než spala, kašlala. Chtělo se mi vážně dost spát, což o to, ale nešlo to. A tak jsem se tedy druhého dne vydala k doktorce, která mi řekla, že je možné, že prodělávám černý kašel, i přesto, že jsme proti němu všichni očkováni. A tak již druhým týdnem jím obrovská antibiotika a čekám na výsledky..jak napínavé.

Nicméně, je mi fajn, žádnou nemoc si nepřipuštím-a vida, zlepšuje se to :) A tak jsme s kamarádem po celkem dlouhé době vyrazili hrát.

Shibaten odhalen

7. května 2009 v 19:09 | Nikitka
Před pár měsíci jsem se přihlásila vůbec poprvé na facebook, vyplnila několik údajů, přidala nějaký ten obrázek a obkoukla zajímavá místa k diskuzím či prostému sdružování lidí o stejném zájmu. Poté, co jsem se přidala do jedné ze skupin didgeridoo hráčů, jsem byla uložena do přátel jistým Shibatenem Spiritsem.

Netušila jsem, kdo to je. Dle fotek a mně známého nástroje v ruce, zřejmě nějaký ridoo trubadur a dle vzezření zřejmě z východní části světa.. Znala jsem ho z fotek a občas věděla o tom, když šel odpoledne na pláž, jak mě informoval jeho status..

Avšak až dnes poprvé ke mně dolehly bručivé zvuky jeho klády. Dosud jsem neměla ponětí, jak hraje. Teď však vím, že je to velmi šikovný hošík s dobrým sluchem a rytmem, který krom dechu dokáže kontrolovat a sehrát i pohyby rukou a nohou :)

Posuďte se sami!


U chacharu na kurzu

11. ledna 2009 v 15:21 | Nikitka
(Ad titulek: Ostravaci, ja to nemyslim zle :) )


Je pět hodin ráno a mně dobře známou a nesnášenou melodií budí mobil. Chvíli se ještě protahuju a pak vylezu. Nedělá mi to tolik problémů jako když vstávám ráno na brigádu, protože dnes k tomu mám jiné a mnohem zajímavější důvody. Mamka je protivná a se vším má problém. Proč jsem si nekoupila něco k jídlu a k pití, proč ten loupáček mažu tak dlouho..ale mně dnes nemá šanci nic zkazit náladu..

Za hodinku vycházím z domu směr vlakové nádraží. Taky stará známá cesta, jenže dnes pro změnu nebudu stát u stroje a kamarádit se s letáky či časopisy. U okýnka při koupi lístku zjišťuji, že spoj tam, kam mám namířeno, neexistuje, takže pojedu alespoň nejdál, kam jen to jde. Vlezu tedy do vlaku směr Břeclav a volám Bohdě. "Ty jedeš vlakem? Ale já měla na mysli autobus!" No trochu jsme se nepohodly. A tak následující hodinu čekám na nádraží, hypnotizuju očima hlavní vchod a doufám, že uvidím přijíždět auto a přicházet Bohďu. V budově se shromažďuje skupina asi dvaceti mužů oblečených do legračních kombinéz a "chráničů" všude kolem. V ruce helma, za pasem pendrek. Když trochu zaostřím, přijdu i na nápis na zadním plastovém krunýři. Železniční policie. Pánové tam postávají stejně dlouhou dobu jako já, pijí kafíčko z automatu a baví se. Po hodině přichází Bohďa. Popadáme roury a sedáme do auta. Ostrava již čeká.

"Hele a jaký to má vlastně dělat zvuk?" táže se kamarádka. Ano, pomalu a jistě se blížíme, a tak by bylo na místě, aby si alespoň zkusila zaprdět do rida. A tak fouká, frká a zkouší, co to jde. :) Jakmile začnou z nástroje vycházet první zvuky a Bohďa ví, v čem tkví hra, balíme nástroje a sustředíme se na propletené a nám neznámé ulice Ostravy. Na místo činu dorážíme asi s pětiminutovým spožděním. Před prostory Alty ještě brnknu mamce, že jsme dorazily v pořádku, a jdeme na to. Vcházíme do místnosti, kde nás vítá sympatický Pavel. Jedná se o podkrovní útulný byt, skoro jako ten náš. Na madračkách sedí v kruhu asi deset lidí, před sebou svá didge. Místnost provoní čajík z lotosových kořenů. Po vyřízení a zaplacení zasedáme mezi ostatní.

Už od počátku vím, že tohoto didgeridoo worshopu nebudu litovat. :)

Home, sweet home

9. ledna 2009 v 17:12 | Nikitka
Když jsem šla ve středu domů ze školy, nedočkavě jsem ještě před vstupem do vchodu nahlédala do schránky. S úsměvem na rtech jsem ji posléze odemykala a s ještě větším šlapala na poštu. Když paní prostrkovala balík poněkud nepravidelných rozměrů okýnkem, bylo to komické. Kdybych dělala na poště, asi bych byla strašně zvědavá, co se skrývá v tom kterém balíku. Ale nejspíš by mě to za pár dní přešlo :)


V očekávání

16. prosince 2008 v 15:59 | Nikitka
" Vánoce jsou svátky naděje. Mějte ji. "


Napsal mi pan Šeda, když jsem se ho ptala, jestli mi didgeridoo bude schopný vrátit do Vánoc.. Upřímě řečeno se domnívám, že ne. Jak sám říká, nahrnulo se mu mnoho zakázek, a tak dělá, seč může. Já bych však ocenila přístup takový-první povinnosti, potom zábava. Jasně-vidina peněz v dalších klaccích, ale já jako zákazník s nefungujícím ridem, na které čekám již proklatě dlouho viz zde (2.10.), bych mohla mít snad trochu přednost ne? Neříkejte mi, že přes dva měsíce schlo lepidlo.

I přes tyhle problémy jsem ráda, že tu opravu vůbec vzal, to samozřejmě ano. A jsem klidná po tom, co psal, že zvukově je v pořádku a potřebuje dodělat pouze vrchní malbu, aneb dopruhovatět mého hádka.

A tak říkám..naděje umírá poslední.

Didge marod

2. října 2008 v 7:06 | Nikitka
Takhle brzo jsem článek ještě nepsala..Ale před hodinou mě probudil Bobek, protože jak blbý neustále okusuje všechno plastové v kleci, kam se zubama dostane. A jelikož jsem musela asi pětkrát vylézt z postele a potom už nemohla usnout, začala jsem se chystat do školy o něco dříve..

Každopádně vám musím sdělit, co je nového. Konkrétně co je nového s mým pruhovaným hádkem. Předevčírem jsem si tak seděla na posteli a "hrála", když vtom jsem zpozorovala menší prasklinku v horní části. Pohlédla jsem znovu a uviděla jich více. No zděsila jsem se. Na druhou stranu přišlo uklidnění-za takové to škrčení, jako když se ladí rádio, které vycházá z roury, nemůžu já, nýbrž ty dírky. Nafotila jsem to a dala odkaz na diskuzi doufaje, že mi někdo řekne, o co se jedná. Nejlépe: To nic není, neboj.. Odpověď typu: Když se objeví prasklinky, znamená to třeba taky to, že se nátroj blíží ke konci.. se mi moc nelíbila:) Nakonec se to však všechno vyřešilo, mé obavy, že by mi výrobce odmítl didge zpravit, se nenaplnily, a tak hádek poputuje poštou až do Chomutova na celkovou úpravu(rozřezat, impregnovat, znovu slepit a znovu namalovat) .


















Včera mi donesl Zdeňa jeden bambus, že ať si to zkusím i na tohle. Je to divné, zvuk je takový zastřený, takový nečistý..a hlavně mi připadá, že potřebuju více dechu na menší čas. To bude asi proto, že je rovné..měla bych ho sebou vzít na tu akci Padajícího listí, kam máme v neděli jet(již jsem se zmiňovala), aby si to mohly i děti zkusit. Jenže jsem teď trochu na pochybách, mám-li tam s pruhovaným hadem jet s divným škrčivým zvukem, nebo ho dnes zabalit a poslat na opravu..=/ Je to opravdu zákon schvalnosti. Bylo by to ode mně blbé, páč už jsem přislíbila účast, ale za jakou cenu, že:) Odnesly by to posluchači:) Uvidím, ještě o tom popřemýšlím..













































Včera jsem byla v capoiře. Celý ten nápad vznikl tak spontánně a úplnou náhodou jsem narazila na kluka, který to tam trénuje. Je to fajn, baví mě to. Tenhle tanec/sport? má prostě svou duši. :) Jsem ale docela ztuhlá z karate. Tam jsem cvičila precizní techniky, ruce co nejvíc u těla-tahle sportovní minulost na mě jde poznat:) Neustále mám tendence cvičit tak, jak v karate. Ale věřím, že to pude:)

Hola hola, škola volá. Užijte si dnešní den!

Mistr mistrů

17. září 2008 v 19:33 | Nikitka
Ondřej Smeykal

Datum workshopu je již určeno. Jedná se o pětihodinový kurz za nemalou částku na tak krátkou dobu, čekala jsem, že seminář bude na celý víkend. No o to by nešlo, šance, že by mě učil takoý mistr, bych ráda využila, ovšem se na fóru debatuje, do jaké míry by se věnoval jedinci..Já si myslím, že okolo dvaceti nás tam bude určitě. Uvidím, samozřejmě se budu snažit zrealizovat tenhle plán:)

Didj day

1. září 2008 v 12:45 | Nikitka
Zdravím všechny studentíky, kteří dnes po dvouměsíční pauze opět usedly do školních lavic. Nemusíte se obávat, že ze samého nadšení píší o škole, či o prvním školním dni článek..:) Zatím si totiž ještě tolik neuvědomuji, že jsem na 10 měsíců znovu studentka..
Včera jsem si ale zaplayovala!:)

Jak jsem se učila cirkulačnímu dechu

27. srpna 2008 v 22:20 | Nikitka
..aneb mé první nepovedené pokusy naučit se této technice dýchání:)

Etno večer

1. července 2008 v 21:37 | Nikitka
Předem článku bych vám ráda popřála hezké, veselé, neunuděné prázdniny plné nových zážitků, situací, setkání:)

Didge..

28. června 2008 v 13:04 | Nikitka
..ridoo
Jak krteček ke kalhotkám přišel anebo moje cesta k didžeridu:)
 
 

Reklama